Koalice Mocných CZ

Spojenci Koalice                    

Godlike Union   

Triada

The Death Legion CZ   

Západozemí

 DON  

Warriors frrom Dark Forest                  

Toto aktivní společenství se začíná skládat, ale už teď můžeme říct, že jsme úspěštně dali dohomady velmi silné a zdravé jádro hráčů.

Poslední výprava
„Jménem Torrhena z rodu Vysokověžích ,třetího svého jména, vládce Trojzubuce a přilehlých ostrovů, ochránce říše a protektora severu,“ odříkával svá léty vypracovaná

 slova vybledlý muž s nohama do o a pupkem tak velkým, že si na ty nohy ani neviděl. Za ním ržáli koně, vzpínali se na zadních, jako by snažili shodit své jezdce a utéci. Celou tuto scéna obepínal dav, většina sedláci, prostí lidé, pasáčci vepřů, švadleny, poletující malí dítka a několik zdatných mladých těl stojících, co nejdál od toho zavalitého budiž k ničemy , ale ne tak daleko, aby ho neslyšeli. „Vzdáte-li se, dobří lidé, svému novému třikráte oslavovanému Pánovi,“ pokračoval muž dál „nic se vám nestane, můžete si dál sloužit na tomhle v

ašem… vlídném kusu země.“ přemohl se, i když na něm všichni viděli, že se mu tu za 

boha nelíbí, všude

 špína, smrad až se nadechnout bál a tolik nepříznivých tváří snad ještě neviděl. Dav si začal znepokojen

ě potichu mumlat. „Ale mi už máme svého Lorda…, Výsosti.“ vykřikl jeden ze sedláku. „Ale kde pak, já nejsem žádný urozený pán, jsem jen obyčejný chudý šlechtic a spletl jste se na dvakrát, už nemáte svého Pána, Lord Connington byl obžalován za incest a po právu popraven.“ odpověděl mu šlechtic s úsměvem na rtech. Několik chlapců, co stálo v okolí, začalo odcházet. „Ne, to není možný!“ Vykřikl kovář s kladivem v jedné ruce a s mečem ve druhé. Nějaké děťátko hodilo po šlechtici

 kámen a dav se začal nepokojně strkat. „Klid, klid! Nic se vám nemusí stát, jen KLID!“ Několik jezdců sáhlo po meči. Ostatní zůstali klidní. Lidé jakoby odnikud tasili dýky, nože a ti nejlépe vybavení i něco, co připomínalo zrezlý meč, ubohé vybavení na armádu, ale příliš dobré na sedláky. „Je nám líto, šlechtici, ale tady s dobrou nepochodíš, běž a vzkaž svému lordovi, že jsi neuspěl.“ promluvil opět s klidem kovář. „No toto! Nikdo jako ty mi nebude říkat, co mám dělat. Chopte se ho hoši!“ Několik jezdců slezlo z koně, tasilo meč a vrhli se směrem ke kováři jenž, vyčníval z davu. Prvnímu jezdci, sotva dospělému, podkopl nohy nějaký sirotek a další mu udeřil hlavou o kámen tak prudce, že jezdec nestihl ani politovat, proč si nevzal helmu. Malá chyba velká cena. Kovář další dva rozsekl jako by byli z plátna. Meč v jeho rukách se třpytil krví, zatímco těžké kladivo hodil po třetím jezdci. Tak se stalo, že z dvou tuctu jezdců najednou měli čtyři koně na víc. Šlechtic na to koukal s otevřenou pusou a vrásčitým obličejem. „Pobijte je všechny! Neberte zajatce, ale ti kdo se vzdají bez boje….ty nechte být.“ Zavelel šlechtic, jako by byl polní generál. Než stihli jezdci jen mrknout, z přilehlých uliček osady se nesl prach. Snad tuna rozvířeného prachu oslepila svět. Jen dusot kopyt jí rozčesával, jako víla své jemné vlasy. Stovky kopyt dopadalo na zem a stovky kopyt v jednom okamžiku prorvali usazující se prach s jezdci ve zlatých zbrojí a kopími napřaženými ke zteči. První jezdec nesl prapor. Krásný obdelníkový prapor s vyobrazeným zlatým tygrem na stříbrném poli. Vedle něho cválal sám Lord Connington, vysoký svalnatý muž, s hranatou hlavou a fialovými vlasy, které vyčnívali zpod zlaté helmy. Pak se událo všechno strašně rychle. Rázem byli jezdci i se šlechticem obklíčeni a nuceni se vzdát. Ještě téhož večera přišel šlechtic o hlavu, jezdci byli zaměstnáni v nedalekým mlýnu a Lord Connington zanechal vesnici tisíc denárů jako omluvu za způsobené potíže a jako vděk loajality dal osadě právo várečné a nechal zbudovat pivovar. Později se příběh zapomněl, ale pivo… to zůstalo